FUKUOKA, Japonsko – Dlouhá cesta, která charakterizuje každou sezonu Gran Turismo World Series, dospěla tento víkend k závěru na pobřeží Hakata při světovém finále. Během rozhodující fáze ve Fukuoce zmizely abstraktní bodové tabulky a regionální kvalifikace a nahradilo je něco mnohem zásadnějšího. Zůstalo jen to nejčistší vyjádření soutěže – rychlost měřená pod tlakem, provedení bez odchylek a výkon podaný přesně v nejdůležitější chvíli.

Mezinárodní kongresové centrum ve Fukuoce bylo přetvořeno na speciálně navrženou arénu pro e-sport. Dvanáct nejlepších jezdců Gran Turismo na světě zaujalo svá místa s vědomím, že tohle je ten pravý okamžik a že už nebudou mít druhou šanci.

Po dramatickém finále Manufacturers Cupu, ve kterém se Porsche stalo prvním nejaponským výrobcem, který vyhrál šampionát, se pozornost obrátila na Nations Cup. V tomto šampionátu se utkávají jezdci proti jezdcům, národy proti národům a účastní se ho tři nejlepší jezdci ze série 2024 spolu s nejlépe umístěnými soutěžícími z kvalifikací z každého globálního regionu. Po třech tvrdě vybojovaných kolech přijel Španěl José Serrano do Fukuoky s výrazným náskokem 17 bodů, ale historie ukázala, že náskoky jsou před světovým finále, kde se hraje o mnohem více bodů, křehkou věcí.

Světové finále Nations Cupu bylo rozděleno do tří závodů: dvou kvalifikačních závodů, ve kterých se udělovaly body do šampionátu a postupně se určovalo pořadí na startovním roštu. 1. závod určil pořadí na startu 2. závodu, zatímco výsledky 2. závodu určily pořadí na startovním roštu velkého finále, takže každé kolo mělo svůj význam. Za první dva závody se udělovaly dvojnásobné body a další dvojnásobné body za velké finále, takže šampionát mohl ještě vyhrát... nebo prohrát kdokoli.

Zatímco zaplněné hlediště bzučelo očekáváním, aréna se virtuálně přenesla do Belgie a na legendární okruh Circuit de Spa-Francorchamps. Tam se jezdci připoutali do eklektické směsice prototypů vozů Le Mans – strojů z minulosti i současnosti, z nichž dva existují pouze v digitálním světě – a připravili tak půdu pro finále Nations Cupu, které spojilo historii motoristického sportu s jedinečnou vizí budoucnosti podle Gran Turismo.

1. závod: Circuit de Spa-Francorchamps, 8 kol

Sprintový formát bez povinných zastávek v boxech vyžadoval nasazení již od prvního kola. Jezdci neztráceli čas a rozjeli své prototypy Le Mans na plný plyn, což okamžitě vyvolalo velkolepou podívanou. Klasické vozy skupiny C burácely vedle moderních vozů LMP a střet ér působil téměř nereálně, přesto na okruh Gran Turismo dokonale zapadl.

Nizozemec Kaj de Bruin (R8G_Kajracer) vedl pole z pole position v Toyotě GT-One. Vedle něj byl v první řadě Kanaďan Samuel Cardinal (PRiMA_Quartz) v Sauber Mercedes C9 a těsně za ním pak lídr šampionátu José Serrano (JoseSerrano_16) ze Španělska v Peugeotu 908 HDi FAP.

Závod se stal dramatickým hned v první zatáčce. Japonec Takuma Miyazono (ZETA_Miyazono) s vozem Mazda 787B se čtyřmi rotory se srazil s de Bruinem, který startoval z pole position, a ten tak vyletěl z trati. Tato nehoda otevřela cestu Serranovi a Francouzi Kylianu Drumontovi (R8G_Kylian19) v Nissanu R92CP, kteří se dostali do vedení. Miyazono později za tento manévr dostal penalizaci jedné sekundy, ale v době, kdy bylo dokončeno úvodní kolo, se Serrano a Drumont již začali vzdalovat zbytku pole.

Zatímco se vedoucí jezdci pustili do vlastního vysokorychlostního souboje, za nimi se rozhořela bitva. Třetí místo se stalo středem pozornosti, když se Miyazono, Španěl Pol Urra (PolUrra) v Jaguaru XJR-9, Chilan Angel Inostroza (Veloce_Loyrot) v Audi R18 a Japonec Takuma Sasaki (SZ_TakuAn22) v Porsche 919 Hybrid dostali do těsného souboje, přičemž je dělila méně než jedna sekunda. Po několik kol se pozice měnily v každé zatáčce, přičemž každý jezdec předváděl odvážné manévry, brzdění na poslední chvíli a silné nervy.

V závěrečných kolech Drumont zahájil svůj poslední útok a hledal způsob, jak předjet Serrana. Ale „El Rayo de Granada“ byl neústupný a bránil se s přesností a autoritou. Když mávla šachovnicová vlajka, Serrano projel cílem jako první, Drumont si zajistil 2. místo a Miyazono završil turbulentní závod těžce vydřeným 3. místem.

2. závod: Circuit Gilles-Villeneuve, 17 kol

Druhý závod dne se konal v Kanadě a přinesl s sebou zcela odlišnou výzvu. V této soutěži bylo nutné přezout pneumatiky a každý jezdec musel absolvovat alespoň jedno kolo na pneumatikách Dunlop se středně tvrdou i měkkou směsí. Závodníci usedli do vozu Gran Turismo F3500-B, stroje inspirovaného Formulí 1 z 90. let, poháněného atmosférickým motorem V10, který odměňoval přesnost a při vysokých otáčkách vydával nádherný zvuk.

Španěl José Serrano vedl na měkkých pneumatikách pole v úvodní zatáčce a okamžitě převzal kontrolu nad závodem. Za ním však vypukl chaos. Španěl Pol Urra, který startoval ze 4. místa, špatně odhadl brzdnou dráhu a narazil do zadní části vozu Kyliana Drumonta, čímž poslal francouzského závodníka mimo trať. Kontakt nebyl úmyslný, ale jeho následky byly závažné. Drumont se vrátil do závodu na 9. místě, což byla pro obvykle vyrovnaného Francouze noční můra. Urra dostal za incident třísekundovou penalizaci, kterou si odpykal později v závodě.

Jak míjela jednotlivá kola, Serrano světu ukazoval, že je ve zcela jiné lize než ostatní jezdci. Okruh za okruhem se jeho náskok před druhým Takumou Miyazonem zvětšoval – v 5. kole byl rozdíl téměř tři sekundy, v 11. kole, když už všichni jezdci absolvovali povinnou zastávku v boxech, se rozdíl zvětšil na téměř čtyři sekundy.

Dále vzadu se Drumont pustil do stíhání. V 11. kole se propracoval z 9. na 6. místo, což byla ukázka odhodlání hodná bývalého olympijského šampiona v e-sportu. O dvě kola později bývalý šampion Nations Cupu Valerio Gallo (OP_BRacer) využil nových měkkých pneumatik a předjel Urru, který nyní jel na středně tvrdých pneumatikách, a obsadil 3. místo.

V cíli byla Serranova dominance nepopiratelná. Získal své druhé vítězství dne, když dojel s více než pětisekundovým náskokem před Miyazonem a celých deset sekund před Gallem, který doplnil stupně vítězů. Tento výsledek Serranovi zajistil výraznou výhodu před velkým finále. K zisku titulu mu stačilo dojet na 6. místě.

Na papíře to tedy vypadalo jasně. Ale motoristický sport, ať už virtuální nebo reálný, má způsob, jak všem připomenout, že nic není rozhodnuto, dokud není odjeto poslední kolo.

Velké finále: Nürburgring 24h, 7 kol

Velké finále byl sedmikolový souboj na okruhu Nürburgring v rozvržení závodu na 24 hodin, který spojuje moderní okruh Grand Prix s legendární Nordschleife – náročnou 25kilometrovou tratí s více než 170 zatáčkami. Jezdci usedli do vozů Red Bull X2019 Competition v barvách svých národů, virtuálního závodního stroje bez kompromisů. S rychlostí přesahující 300 km/h to slibovalo stejně náročnou jako spektakulární podívanou. Byly vyžadovány dvě povinné zastávky v boxech pro výměnu pneumatik – musely být použity měkké, střední i tvrdé směsi – a doplnění paliva, takže strategie byla stejně důležitá jako samotná rychlost.

Závodní klání vypuklo okamžitě. V úvodní zatáčce se Takuma Miyazono vrhl na José Serrana ve snaze převzít vedení, ale Španěl odolal. Jakmile se pole jezdců dostalo na Nordschleife, rytmus se ustálil a čtveřice vedoucích jezdců na měkkých pneumatikách Dunlop se vzdálila od jezdců uprostřed pole na středně tvrdých pneumatikách. V polovině prvního kola udělal Serrano vzácnou chybu, jeho vůz vyjel z trati a sklouzl na trávu. Valerio Gallo, který byl nucen provést úhybný manévr, také najel na trávu a dostal se do smyku, což vedlo k tomu, že se do vedení dostal Pol Urra a Ital se propadl na 8. místo. Serrano se rychle vzpamatoval a udržel si 2. místo před Miyazonem na 3. místě. O několik zatáček později Serrano zaútočil a na dlouhé rovince předjel Urru a znovu se ujal vedení.

Vedoucí jezdci zajeli do boxů na konci 2. kola, kde se začaly uplatňovat různé strategie. Urra a Miyazono se rozhodli pro středně tvrdé pneumatiky, zatímco Serrano se rozhodl dokončit dříve svou jízdu na tvrdé směsi. Když Serrano a další jezdci zajeli do boxů, ti, kteří zůstali na středně tvrdých pneumatikách, převzali vedení. V čele jel Kylian Drumont, následovaný Takumou Sasakim a Guyem Barbarou z Austrálie (OP_Twitchy), než v následujícím kole zajel do boxů.

I přes použití pomalejších tvrdých pneumatik udržoval Serrano neúprosné tempo a zachoval si náskok přibližně pěti sekund před Urrou a Miyazonem. Za nimi se opět dostal do pohybu Gallo, který se vrátil do boje o vítězství. V polovině 4. kola se propracoval na 4. místo. Pozornost se pak obrátila na Serranovu spotřebu paliva. Při předchozí zastávce se totiž rozhodl nedotankovat a pokračoval s pouhými 14 litry paliva, zatímco jeho soupeři měli více než 40 litrů. Pozoruhodné bylo, že do boxů vjel s palivoměrem na nule. Serrano později tvrdil, že to bylo záměrné, ale málokdo věřil, že by takhle riskoval. V každém případě to zvládl, natankoval téměř plnou nádrž a na poslední tři kola přezul na středně tvrdé pneumatiky. Tento tah prakticky rozhodl o výsledku závodu, protože jeho pronásledovatelé byli na poslední fáze svých jízd nuceni nazout pomalejší tvrdé pneumatiky.

Po posledním kole zastávek v boxech se Miyazono a Urra krátce ujali vedení. Serrano je však metodicky dohnal a na začátku posledního kola se vrátil na první místo. Za ním propukl boj o druhé místo. Obhájce titulu a dvojnásobný vítěz Nations Cupu Takuma Miyazono se pustil do napínavého souboje s Polem Urrou, ve kterém oba jezdci předvedli to nejlepší ze svého umění. Rychlost a přesnost se střídaly v každé zatáčce, ale nakonec zvítězila Miyazonova zkušenost a zajistila mu druhé místo a titul vicemistra. Urra ho těsně následoval a svým třetím místem se stal druhým španělským jezdcem na celkových stupních vítězů.

Ale tento den – a celá série – patřily jednoznačně Serranovi. Jeho vítězství mu vyneslo titul v Nations Cupu s bezprecedentním náskokem 20 bodů a završilo tak dominantní světová finále, která zahrnovala také úspěch v Manufacturers Cupu, čímž se stal dvojnásobným šampionem roku 2025. Byla to sezona charakterizovaná ovládáním, konzistentností a neochvějnou schopností podávat výkony, když bylo v sázce nejvíc.

Závodník známý jako „El Rayo de Granada“ (Blesk z Granady) po závodě řekl: „Upřímně řečeno, nemám slov, abych popsal své současné pocity. Jsem velmi šťastný za tento rok – byl pro mě téměř dokonalý, vyhrál jsem Manufacturers Cup a Nations Cup. Na začátku tohoto závodu jsem ale udělal spoustu chyb. Loni jsem zvolil špatnou strategii, takže jsem letos zkusil jinou a vyšlo to.“